Jedním za základů sociální práce je poskytování kvalitního sociálního poradenství. Všichni však víme, že v mnoha případech ani sebelepší (a dobře míněná - vložil Zdeněk Macek) rada nemůže fungovat.

„Pojďte dál...," říká mi mladá maminka, usmívá se a podává mi ruku. S dobrým pocitem vcházím do malého neutěšeného bytu, kde řádí tři malé děti. Usedáme ke stolu a já s potěšením poslouchám povídání o všech těch dobrých změnách, které se za týden udály. „Má to smysl", říkám si.

Kdyby tento výjev byl filmovým obrazem, divák by zažil střih měnící atmosféru pohody ve strohý pohled na realitu.

Statistiky rozvodovosti i konkrétní zkušenosti z praxe jasně vypovídají o tom, že vztahů, které končí rozchodem nebo rozvodem, určitě neubývá. Co se však alespoň částečně změnilo, je přístup některých párů k rozvodové situaci a jejich motivace projít tímto nelehkým životním obdobím se ctí.

Systemický přístup je v současnosti jedním z hlavních trendů v humanitních vědách, zejména psychoterapii, psychologii, sociální práci, pedagogice, sociologii apod.

Jeho přínos spočívá zejména v tom, že je ucelenou a vědecky podloženou variantou pohledu na člověka a společnost, která nabízí nové možnosti, jak zacházet se sociálními a psychosociálními jevy v éře, která je charakterizována jako pozdně moderní či postmoderní.

Schopnost komunikovat je specifická lidská dovednost, díky níž máme šanci sdílet naše zkušenosti s druhými lidmi, říct si o to, co potřebujeme, ale i vyjádřit svůj nesouhlas a taky hledat řešení, uspokojivější pohledy na situaci apod.

Nový zákon o sociálních službách a související vyhláška obsahující standardy kvality sociálních služeb představují pro mnohé poskytovatele noční můru. Není divu, oba tyto dokumenty přinesly do praxe sociálních služeb řadu změn, s nimiž není snadné se vyrovnat. Až čas ukáže, které z nich jsou skutečně užitečné a nosné, a které bude nutno zrevidovat.